Vzdech.

Jaroslav Vrchlický

Ach, moci jednou pochovat vše v srdci, jak mrtví jsou, by nemohlo to více vstát, se nehlásit k nám tmou! Když mrtvý spuštěn v hrobu klín a kámen vložen naň, víc nezvedne se v noci stín, by štval tě, plachou laň. Oč myšlenka tu horší jest, oč lítost, výtky hrot, oč uražená láska, čest v zlém boji o život. To mrtví jsou, již vstávají a tlukou na rakev, ve vzduchu hnáty mávají, jich slyšíš do snů řev. A nelze nový proti nim snad život začíti, jsou právě samy žitím tvým, zde zbývá: umříti!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

145. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Skizza ku „Caritas“. (Antonín Sova)
  2. Duo. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Rci, drahá, což jsme nedobojovali (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Hlasy lásky. (Augustin Eugen Mužík)
  5. IV (Božena Benešová)
  6. PRALES. (Jan Opolský)
  7. Viď, tajemství své vezmem ve hrob sebou? (Josef Pachmayer)
  8. SEN. (Viktor Dyk)
  9. Pode mrakem. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. TY MLČÍŠ... (Vladimír Frída)