W. W. Tomkovi ke dni 31. května 1903.

Jaroslav Vrchlický

Sám nad rovy svých druhů se zvedáš, mocný kmen, v své práce přísném kruhu v svět zašlý pohřížen v něm živ jsi duší celou, co zim Ti chvat i jar? Svou metu zříš jen skvělou, k ní spěje, nejsi stár. Jak asi Tobě bývá, nad Prahou Svou když bdíš, čas neslyšíš, jak splývá, jen v zašlé doby zříš. Oživly krovy stinné, štít starých lomenic jak dobrý známý kyne Kosmovi svému vstříc. Co vedle živých míhá se stínů v ulic směs, co zjevů jen se stíhá, tu měšťák, rytíř, kněz, tvář holá, dlouhé brady, znáš lání jich i zpěv, znáš všecky cíle, spády, proč vřela kdy jim krev. Jak v knize kapitoly před Tebou dějin řad, své plesy stře i boly, svůj žár i hrobů chlad; zní v triumfů dnech zvony z těch pražských věží všech, zní na poplach v bouř, shony, kdy všecko v plamenech! Čas letí a vše mění, znáš nejlíp jeho spár, kde zašlých pokolení jest síla, vzlet a var? Kde rány mečů pádných? Kde louten sladký sten? Kde úsměvy žen vnadných? Vše zmizlo by jak sen, ty svaté velké snahy, čím velký byl kdys děd, by zapomnění záhy v svůj strhlo vírný let; však než vše v prach se smísí pod hrobní desky tíž, nad svými letopisy bdí dějepisec již! Když změnou vše – on trvá, on lidstva svědomí, on, peruť k světlu prvá, tmy věků prolomí a čas nechť všecko zdeptá, nad oře podkovy, on mohyly se zeptá a tato odpoví. Stín zašlé doby padá mu v šedin svatý sníh, však duše, ta je mladá ve pravdy paprscích, ta ztěžka jen a zvolna mu z mraků vychází přes místa smutku bolná, přes bludů odkazy. Tak žiješ v našem středu, slyš jásot náš a dík! V moderních ňader ledu buď požárem ten mžik, ku Vlasti, Prahy pýše, v Tvou oslavu i zdar když pozvedáme číše – Ne, otče, nejsi stár!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

387. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  2. QUO VADIS? (Antonín Klášterský)
  3. Hlas zvonu. (Adolf Heyduk)
  4. S BOHEM, CÍRKVI! (Antonín Macek)
  5. SVĚDOMÍ. (Jan Opolský)
  6. TIŠ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VERŠE SAMOTÁŘE. (Emanuel Čenkov)
  8. HUDBA V POUSTEVNĚ. (Rudolf Illový)
  9. Rodnému jazyku. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V nádvoří Pražského hradu. (Emanuel z Čenkova)