SVATÝ DUNSTAN.

Jaroslav Vrchlický

Čert zbloudil v Irsku v dobách těch, kdy výbojný táh’ světem dech, jak předzvěst nového žití. Z kovárny viděl ohně žeh, jak do noci mlhavé svítí. Měl nápad, v další cesty spád se pořádně dát okovat. „Kde mistr kovář?“ zařičel a couvl v ráz, neb vstříc mu šel muž velký skoro jak hora, jak z žuly svaly paží měl, v očích mu hořela Zora. S perlíkem v ruce před čertem stál... Co divno, čert utich’ a couval dál. – „Okovat?“ – „Ano, prosil bych!“ Zhas’ pekelníku na rtech smích, vjelť kovář v hustou mu kštici; ke kovadlině shýb’ si jej v mih, sáh’ v torbu po levici, podkovu vyňal a hřebíků hrst, jen v letu přejel ďáblovu srst. A jeden ráz! – Již čert se třás’, tak si to nemyslil věru as, zasyčel v bolesti citu; v kopyto podkovu zas a zas mu vbíjel světec bez soucitu; hřeb nelítostně v nohu se ryl, a ďábel do noci sténal a vyl. „Zpět vyrvi, prosím tě, podkovu!“ – – „Chtěl’s okován být!“ poznovu buše v hřeb světec pravil. – „Ne, nechci, odejdu bez lovu, jen pusť mne!“ – Však se nezastavil nebeský kovář, buše dál. Čert k hvězdám zlobně vyl a štkal. Však Dunstan přeslech’ ďábla vzdech. Kol hlavy perlíkem jen šleh’, hřeb hlouběj ďáblu zatloukaje do podkovy. – „Ó, nech, ó, nech, ať vniká masa do pokraje! Já vracím ti jen, vem těch pět, jichž mroucí Kristus cítil hnět!“ – „Jsi bez citu, ty... svatý muž... tož pro ty rány ustaň juž,“ čert ječí, v drápy tvář skrývá... – „Zvěř každá najde tak svůj nůž!“ dí Dunstan, vážně bradou kývá... Podkovu ďáblu kleštěmi již vytrh’ a vrh’ ji ku zemi. – „Teď, pekelníku, klid mi dáš! Ta podkova mého prahu stráž, v něj vbita, ať světu hlásá: Naučí modlit se Satanáš, když skutečná bolest jej drásá!“... Co pokořen ďábel odsud táh’, podkovu Dunstan vbil na svůj práh.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
v této básni jsme nalezli 2 osoby; jsou označeny takto

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

13. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  2. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)
  3. báseň bez názvu (Svatopluk Čech)
  4. DOMA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Ohnivý muž. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 575. Jako mlatci rovnou časoměrou (Jan Kollár)
  7. BRATŘÍ (Otokar Fischer)
  8. DĚLO NA HRADBÁCH. (František Serafínský Procházka)
  9. 12. srpen 1881. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Světlá noc na vršky palem klesla, ( H. Uden)