Nuž – strojte mne...

Albína Dvořáková-Mráčková

Nuž – strojte mne do rubáše, hrob již čeká přichystaný, již na našem kostelíčku vyzvánějí dvoje hrany. Sem to roucho běloskvělé ozdobené myrty skvostem, a ten závoj mlhotkaný, nepohřbím se v šatě prostém. A tu věnce zdobu krásnou propleťte mi vlasem rusým, hrdě v ní chci čelo vznésti, než jí věčně vzdát se musím. Roucho mé je roucho hrobu: mrtvoly ta bledosť v tváři, ledový chlad v srdci mrtvém, nuž – veďte mne ku oltáři!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

66. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXII. Milko! ptáš se, jaký pohřeb (František Karel Drahoňovský)
  2. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  3. NESMÍŘENÝ. (Adolf Heyduk)
  4. Matka z lidu. (Josef Václav Frič)
  5. HŘBITOV. (Emanuel z Čenkova)
  6. U kostela. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  7. 50 Nad tvým hrobem chtěl jsem vytesat (František Zavřel)
  8. Jarní motiv. (Emanuel z Čenkova)
  9. Dnes zajdem sobě na hřbitov, (Gustav Dörfl)
  10. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)