RUBÍNY.

Jaroslav Vrchlický

Rubíny hoří v diademu kol vlasů tvých ve hvězdném lemu, i myslím, když zrak vzhledne k nim, že bol tam zasel hložím svým tu krev, kterou vzal srdci tvému. A retu mému palčivému, a dlouhým postem zemdlenému rtů nachem kynou vábivým rubíny. A věren ráji ztracenému, bych ulevit moh’ trudu svému, do písní věkům budoucím já zasazuji v zlata rým vlastního srdce – ó věř jemu! – rubíny!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

415. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní duetto. (František Serafínský Procházka)
  2. Stará píseň. (Adolf Heyduk)
  3. IV. BALLATA O SLZIČKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Na břehu Lužnice. (Bohuslav Květ)
  5. A JÁ JSEM CHTĚL SE SVOU VLASTÍ Z MRTVÝCH VSTÁT... (Antonín Sova)
  6. Úhory. (Xaver Dvořák)
  7. Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí. (Jaroslav Vrchlický)
  8. SVATEBNÍ. (Adolf Červinka)
  9. List vavřínu. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)