KOČIČKY.

Jaroslav Vrchlický

Kočičky se na vrbách juž třpytí, stříbrem plají na bezlisté sněti, slunce měkkou opřádá je sítí, zlatou kapkou kolem včela letí, motýl šťasten v letu k nim se řítí. Kočičku když v náručí si chytí dívka jako růže ve poupěti hrou jen slova, háj zřím, v kterém svítí kočičky. Obou divné kouzlo srdce cítí, ruka div se může udržeti obě pohladit, však ve zápětí strach ji váže a zkušenost žití – Umějí své ostré drápky skrýti kočičky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

213. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  2. VI. Zde „alej vzdechů“! Ruku na kordísku (Jaroslav Vrchlický)
  3. Vlaštovička. (Adolf Heyduk)
  4. Idylla. (Alois Škampa)
  5. II. Snů těžkých plna je ta alej tmavá, (Jaroslav Vrchlický)
  6. Hrozny. (Alfons Breska)
  7. PODZIMNÍ DEN. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Sonet v říjnu. (Jaroslav Vrchlický)
  9. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PÍSNIČKA O KLENOTECH (František Serafínský Procházka)