VEČER.

Jaroslav Vrchlický

Den krásný dozněl jako hudba tichá. Jak ptáče, které v teplém hnízdě dýchá, van táhne vlahý stromů korunami a sladší tam, kde milující sami sny věčné lásky šeptají si v ucho. Je chvíle, v které, okřídlená tucho, se z citů popelnice zvedáš bolná! A kterak měsíc roste v nebi zvolna, ty vzrůstáš rovná božské ku lilii, jíž kořeny se v krvi srdce kryjí, leč kalich k nebi spěje dál a dále, až hvězdy v nesměrnosti neskonalé jak rosné brillanty se chvějí na ní. Mám tebe v duši a nedýchám ani.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

442. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. Melodie. (Josef Kuchař)
  4. STROMY (Otokar Fischer)
  5. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  6. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  7. Do ciziny. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  8. LIV. Co zmůže, co zmůže (Jaroslav Vrchlický)
  9. JARO. (Josef Václav Sládek)
  10. ECHA Z RÁJE. (Vladimír Frída)