Meditace.

Viktor Dyk

Ten obraz nyní duše moje sní, – on tíhou svojí do ní zarývá se –! Je léto – noc je – chvíle půlnoční. Zem’ leží ticha v tmavé svojí kráse. Obrysy temné vidět nyní jen. Co netopýr tu přelet’ lehce, tiše. – Ten ještě jímá duši moji sen: Ty slyšíš, kterak zvolna země dýše. A všechno skryto v městech vzdálených. Ti jedni spí, ti druzí v krčmách pijí. A frivolní zní do ulice smích... Eh, celkem jedno. Všichni dobře žijí. Zem’ dýchá zvolna... Všechno temné je. A zoufalec se na vše rozpomene! Hle, lehl sobě znaven v koleje. A vlak se blíží, – oči rozpálené!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

130. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Půlnoc. (Jaroslav Vrchlický)
  2. V BLOUZNIVÉ NOCI. (Antonín Klášterský)
  3. TICHO CHVÍLE. (Antonín Sova)
  4. Do Švýcar. (Josef Svatopluk Machar)
  5. TŘETÍ ROK. (Karel Červinka)
  6. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  7. Počátky a konce dnů. (Antonín Sova)
  8. NOC. (František Soldan)
  9. Sen těžké nálady. ( K. Egor)
  10. Nad Prahou. (Karel Babánek)