Meč Damoklův.

Jaroslav Vrchlický

Srdcem tichým, klidnou myslí v ústret budoucnosti zřím, Damoklův nechť i meč svislý visí nad temenem mým. Na tenké jen visí niti, přetrhne ji vteřina, a meč již se dolů řítí a mé žití přetíná. Bezstarostně patřím přeci v budoucnost dál mlhavou; byli moudří, byli reci s mečem stejným nad hlavou. Každému z nás meč ten hrozí, aby v každé chvíli sjel, byli věštci, byli bozi, proč bych já se chvěti měl? A nechť sjede – drží posud – bez bázně já k němu zřím, v meč to zakuklený Osud – a s tím se již usmířím.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

325. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 86. Příteli do pamětníku. (František Zdobnický)
  2. pod gilotinou (Stanislav Kostka Neumann)
  3. Žaly nevěstiny. (Jaroslav Tichý)
  4. PÍSEŇ PONOCNÉHO (František Odvalil)
  5. Sudičky. (Augustin Eugen Mužík)
  6. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  7. Skvosty nejkrásnější. (Adolf Heyduk)
  8. Mrtví. (Josef Václav Sládek)
  9. NÁPIS KNIHY (Karel Toman)
  10. Dar úkoje. (Adolf Heyduk)