Po lektuře Goetheho.

Jaroslav Vrchlický

Co’s ty doved’ vyslovit nejprostšími slovy, žádná pravda, žádný cit lépe nevysloví. To jsou zvuky přírody, v nichž být můžem’ šťastni, život sám pln lahody věčnou je tam básní. Za vším pak se tají zjev líbezný a vroucí, šlehá ohněm v sen i zpěv silou všemohoucí, snímá s duše každou tíž, zkájí všecky boje, hlednu blíž a chápu již: je to Mladost moje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

92. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONET. (Antonín Klášterský)
  2. BEZ NÁZVU. (Josef František Karas)
  3. báseň bez názvu (Miloš Červinka)
  4. MLADÉMU SKLADATELI. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Lásko, cudném v závoji krásy nahé, (Adolf Racek)
  6. SLÁVA. (Josef Svatopluk Machar)
  7. S KNIHOU BÁSNÍ PETRARCOVÝCH. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Vyznání. (Beneš Grünwald)
  9. 105. Jestli jen to básnířstvím se volá, (Jan Kollár)
  10. LIV. Uzrá-li v skutek naše víra (Vítězslav Hálek)