1791 – 1891

Jaroslav Vrchlický

Máj dýchnul – celá země rájem, vše raší v list a žene v květ, ne přírody jen lidstva májem se v plesné hymně chvěje ret. Nás též se dotkla lidstva vesna, nám šlehla v nitro hluboce a zázrak! – mrtvý povstal ze sna. Svět váhal zprvu, dnes už věří, neb udiveným zrakem měří hned vedle květu ovoce. Té svaté, neúmorné práce, již Adam poprv chytil rýč, jež v květ budoucí generace křtí na ideál každý chtíč; jež zkrotí vzdorných živlů vádu a obrněna duchem jen, zří klidna každou na záhadu, myšlenkou poutá vše a řeší, vpřed žene silné a mdlé těší, jíž vpravdě člověk svoboden! Ký dobra duch to byl a síly, jenž vrhnul mízu v starý peň, v noc v haluze mu slákal víly, v den zlatých plodů zchystav žeň? Kdo v bouřích, vichrů ve přívale krov jeho sklenul v stánek Mus? Vzlet urval mozku, rudu skále, klas válkou udupané hroudě? Kým obstojíme v dějin soudě? To práce byl jen génius! Sto prošlo let – ve věku knize to vteřiny jen mihnutí; dnes ve slavnostní stojí říze a v každém oka vzplanutí vlast naše, plný klín a dlaně má darů vlastních dětí svých, ó vizte, suďte, zda ty skráně, kde lípy list a klas plá zlatý, jsou nehodny, by vínek svatý jak před věkem dnes tam se mih? Máj dychnul – celá země rájem! Máj naší práce, našich snah. Ó zvěsti slavná, leť už krajem, zni lánem klasným, na vlnách! Zni v poslední až českou chatu přes vřavu sporů všedních ruch: Jen srdce k srdci, bratrem k bratru a vytrvale v další pouti: pak bude duchem síly slouti a duchem práce – český duch.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

846. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  2. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  3. VERŠE DŮVĚRNÉ. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  4. báseň bez názvu (Rudolf Medek)
  5. Čtyři české znělky. (Josef Václav Sládek)
  6. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ (Otokar Fischer)
  7. Nad listy Žižkovými. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Květnové meditace z roku 1887. (František Serafínský Procházka)
  9. PÍSEŇ NÁRODNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  10. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)