Potkání.

Josef Wenzig

Na lávce osamělé Se potkalo oslův dvé; Tu, – věřte moji drazí – Tu bylo oběma zle. Neb lávka byla úzká, A pod ní běžela Říčka bystrá, rozvodněná, A divoce hučela. Když žádný nemoh’ v pravo, Ani v levo dáti se; Tu, jak jsem vám již pravil, Tu bylo oběma zle. Dívali se a stáli Z počátku zaraženi, Pak jali se jigat a dupat, Tak byli rozzlobeni. Jaký konec byl té věci? To milý Pánbíček ví! Snad stojí tam oba podnes, A vězí v nesnázi. Snad stojí tam podnes, jestli Si nezpomenuli, Že nic nezbývá oslům, Než – aby nazpět couvnuli.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

politika, poslanec, parlament, ministr, politik, politický, vídeň, schůze, mandát, republika

1030. báseň z celkových 1252

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pan Vok a čert. (Jaroslav Vrchlický)
  2. báseň bez názvu (Řehoř Řiřavec)
  3. báseň bez názvu (Eliška Krásnohorská)
  4. Písně z Montblancu. (Viktor Dyk)
  5. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  6. EZOP SARKASTICKÝ. (Jan Opolský)
  7. báseň bez názvu (Č. Folklor)
  8. MY JSME NAŠI VALAŠI. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. I. AUGIÁŠŮV CHLÉV. (Antonín Sova)
  10. SCÉNA (Viktor Dyk)