PRO KOHO JINÉHO?

Zikmund Winter

Ty krásná ženo, pro koho šlechtím? Pro koho ztrácím svou velkou upřímností, osudem nemoci své, svého vězení, mužných let znavenosti své, i svojí citlivostí? Oh, krásná ženo, žijeme jen jednou, a žití může být přec tolik jasné, krásné, pro toho, kdo je zdráv, a silen, mlád, a, hlavně, volný: bez úkolu, cíle, bez povinností vně a bez skrupulí vnitř, pro toho, kdo je mužem života, tak kvasící, tak mladě přizpůsobivý, tak milující změnu jak on, jak život! Ty’s mládí a ty’s život! Ve své vášni k lásce, v své romantické touze, v rozpuštěných vlasech, v svém zoufalství a stesku hledání, v záhadných očích svých, svých slzách, polibcích ty’s mládí a ty’s život! však jsem jiný tebe, starší, sušší tebe: Muž nemoci, muž bázně, únavy, muž snění, skrupulí, muž myšlenky a pravdy ne však muž života a jeho živelnosti, a jeho bengálových illusí. A tak tedy snad o vše přicházím, , který téměř ani nežil jsem pro užitečný květ snad ztrácím orchidej, pro živný pokrm snad tak strašně sladký jed! Jsou v žití chvíle věčné v letech všedních tak! Žel, jsou i chvíle tragické prostřed let bezvýznamných! krásná ženo, pro koho šlechtím? Pro koho ztrácím svou velkou upřímností, osudem nemoci své, svého vězení, mužných let znavenosti své, i svojí citlivostí? Jsouc jednou na cestě, u koho zastavíš? Komu že Náhodnému a snad Ničemnému popřeje Náhoda (a tou je Vzrušení i Nuda), že v hodině své lásky v jeho náruči slavně a nesmrtelně zaškytáš? krásná ženo, dítě Náhody! sladké dítě, na něž Náhoda svou připravila past, co nutný osud pro koho ztrácím svým smutným osudem? Pro koho ztrácet musím , ó Osude, rci, proč? Ach, krásná ženo, pro nezrála’s! Ach, krásná ženo, utrhnul pěstuji a přece ne mně svou vůni dáš v žití zahradě!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1618. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  2. Píseň feministů. (Milan Fučík)
  3. SNAD VINNA JE... (Zikmund Winter)
  4. Kde jsi, Ženo – (František Sís)
  5. CIZINEC (Antonín Macek)
  6. EPILOG. (František Taufer)
  7. ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (Karel Hugo Hilar)
  8. STROM, KTERÝ ROZKVETE. (František Taufer)
  9. MISTR UČEDNÍKOVI (Antonín Sova)
  10. NÁPOJ ZMARU. (František Taufer)