NÁLADA.

Zikmund Winter

Je Duše jako tichá hladina, vše odráží se na ní měkce, snivě, pár labutí si na ní usíná s útlými krky, snících zádumčivě. Jak že je krásné z dálky naslouchat sen zvuků violy, v němž labuť pousíná, kdy tichý vánek řekou počne vát – jak že je sladké čísti Lamartina! V té tvarů čistotě, v té exaltaci tiché, tak krásné je, co, milováno, nyje! Tak malována útlým štětcem Psyché, je jenom diskrétnost a harmonie.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
v této básni jsme nalezli 1 osobu; je označena takto