SONET ČASOVÝ O KRITICE.

Emanuel z Čenkova

Ó, kritika, jež má tak ostré zuby, jest pes, jenž hlídá cestu k Parnasu, nezvítězí-li její štěkot hrubý, tož poetovi skočí do vlasů. Ta kritika, ta slízá veršů rosu, a do lýtka pak kousne trhavě; též po mně chňapla, spolkla sonet – vosu – ten do tlamy ji bodl krvavě. Leč kritika nezhyne nikdy hlady a jako jezuit vždy ví si rady: „Že prý v mém verši není vtipu šíp.“ Též redaktoru šeptá cosi rtoma: „By sonety mé zavřel hezky doma, že bude – pro mne mnohem líp!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

38. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PSÁNO NA BŘEZOVOU KŮRU. (Antonín Klášterský)
  2. VI. Jak o šlechtě jen padlo slovo prvé, (Antonín Klášterský)
  3. SONET NA OMLUVU. (Antonín Klášterský)
  4. Sonet intermezzo. (Josef Svatopluk Machar)
  5. SVÝM BÁSNÍM NA CESTU. (Petr Křička)
  6. NEDOKONČENÁ POLEMIKA. (Emanuel z Čenkova)
  7. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  8. SLOKY TVŮRČÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Kus staré poetiky. (Sigismund Bouška)
  10. EPILOG. (Josef Kubelka)