Andante...

Emanuel z Čenkova

Žár parna tkví nad pruhy tmavých borů, stich’ kohoutů křik vůkol bílých dvorů, před chvílí stlumil vítr křídel šum; lán obilí se v žlutých vlnách ještě houpá, a z kvetoucích luk vůně dechů stoupá ke žhavě jasným nebesům. Dál ve vsi vlídné, s věže oprýskané, na níž kruh hodin zlatem cifer plane, pláč zvonů v hranách vážných táhle zní – – – a jako teskná kolébavka nad krajinou na chvějném letu vzdušném zvuky plynou tak prosté hudby pohřební... A chodec kamenitou cestou žití té chvíle kročeje své zastaviti a ve chlad vonný lehnout touží rád – a starý tulák bez lásky a krbu, ženy, kdes v škarpě umdlený a uprášený, chce tvrdým klidem snít a spát.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

113. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA PLÁNI (Hermor Lilia)
  2. MĚSTO (Hermor Lilia)
  3. NAPOSLED V LESE. (Adolf Červinka)
  4. ÚPADEK RODU. (Emanuel z Čenkova)
  5. AVE (Hermor Lilia)
  6. Ze skizzáře umělcova. (Antonín Sova)
  7. VARHANY. (Antonín Klášterský)
  8. A STROMY ŠUMÍ... (Otokar Fischer)
  9. SLUNCE, Ó SLUNCE, MOHLO BY NĚKDY ZAPOMNÍTI? (Antonín Sova)
  10. Městská idylla. (Emanuel z Čenkova)