Lesům.

Emanuel z Čenkova

Lesy, lesy, tmavé, zasmušilé, plné šera v chladu vábném koutů svých, ty bouř ducha stiší v klidno milé spíš než modlitby ve chrámech gothických. V nich jsem předl zlacených snů roje, a když v srdce náhle zápal lásky pad’, svědky němými ty lesy moje při polibku, smíchu, šeptu měl jsem rád. Nyní balsám léčivý mně roní šumné, černé lesy do churavých plic, v záři poledne kdy silně voní schnoucí jehličí a výdech pryskyřic. Dík ó lesy: Přál bych sobě hníti volně, nejsa v kámen krypty sevřený, kdys krev mrtvou v jarní mízu líti zakopán tu v lesích mezi kořeny!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1505. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ANGELUS (Rudolf Medek)
  2. BUĎTE POZDRAVENY! (Rudolf Medek)
  3. Dar země. (František Taufer)
  4. Píseň boru. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. TULÁCKÁ ELEGIE. (František Taufer)
  6. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  7. Vzpomínka v den šerý (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Trut (Rudolf Medek)
  9. Já pustou šel cestou. (Karel Nejč)
  10. Stromy. (Bohuslav Květ)