Vyhlídka.

Emanuel z Čenkova

Kraj odtud vidět na dvě, na tři míle: pod lesy černými vsi tiché, bílé a silnici jak stuha dlouhá, šedá; vůz po ní jede, prach se v kolech zvedá. Svit slunce podzimní pad’ na topoly, ten stejnoměrný špalír sprahlých polí, v němž tažných ptáků dav teď s křikem sedá. Ni živé duše! Jako po dnech moru. Tam v dálné pláni strom ční na obzoru jak zapomenutá stráž osamělá, jež do lesa se k druhům vrátit měla. Vše jednotvárné, až mdlo mému zraku... A od nádraží slyším dusot vlaku – jak oddech obrův železného těla.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

9. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXVIII. Cesta prašná, cesta dlouhá... (Jaroslav Vrchlický)
  2. Zimní krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  3. NA KŘIŽOVATKÁCH. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Podzimní dni. (Bohuslav Květ)
  5. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jeptišky. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Do památníku (Petr Křička)
  8. Pták ubohý se krátkým ozval tikem, ( H. Uden)
  9. MÁ VYHLÍDKA. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Vila Teresa. (Augustin Eugen Mužík)