Zřícenina.

Emanuel z Čenkova

Ční na vrchu a hledí na okolí, v Iuk zeleň, na řeku a lány polí, půl věže, omšených pár kamenů; spár žalu do srdce ten pohled vtíná, jak smutně zírá na kraj zřícenina, chatrný pomník slavných kdysi dnů. Kraj celý v záři sluneční se topí, jsou žně; lid váže těžké, zralé snopy a polohlasně píseň k tomu zpívá... Tam výš, jak na tiché by stála stráži, věž zbortěná, v niž úpal plá a praží, ční... Na svůj český lid se v touze dívá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

450. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  2. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  3. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  4. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  5. Probuzení (Antonín Sova)
  6. 217. Tam žnou ženci jaří, srpové jim v hrsti se hemží, (František Sušil)
  7. LÉTO V CIZINĚ. (Bohuslav Květ)
  8. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. SMUTEK PODJESENĚ (Xaver Dvořák)
  10. Žně. (Adolf Heyduk)