Mrazivý večer.

Emanuel z Čenkova

Mrazivý večer.
Je mráz a vichr mraky žene v letu jak poletavý závoj přes tvář měsíce a spoře vidět chodce silhouettu se mihnout posněženou dlažbou ulice. Leč z hospod v přízemí, jež kouře plny, zpod pestrých záclon hučí bouř a křik a jek, z klavíru nových valčíků zní vlny při kluzké písni nalíčených zpěvaček... Ruch řady kočárů v šum větru splývá, v nich za okny, jež halí šedou mlhou dech, se mnohá rozechvěná kráska skrývá, tají se zjevy v pozlátkových kostymech. Ty kolotem a vírem tance divým a příšer a stvůr fantastickou směsicí, jež láká vřavou, ruchem proměnlivým, do rána budou plnit síně zářící... 41 A koho večerní ta toulka těší, ať zajde ještě k domu, jenž je prázden v dny, kde žebrákům a duším bez přístřeší se na noc otvírají vrata – útulny! 42