V nádvoří Pražského hradu.

Emanuel z Čenkova

Znáš pusté nádvoří, vždy mlčící, jež přečkalo juž tolik slávy, zlob, šel’s v něm kdys večer, bouřnou vichřicí, kdy člověk přírody sil slabý rob? Velebné ticho; vlastní slyšet kroky; mech bují v stinných koutech nádvoří, jež víc, než vlasteneckých písní sloky svým mlčením ti k srdci hovoří...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

84. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV. Zvon. (Eliška Krásnohorská)
  2. VĚČNÁ PÍSEŇ. (František Serafínský Procházka)
  3. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  4. Zvony. (Emanuel z Čenkova)
  5. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  6. Šerá noc a truchlivá, (Rudolf Mayer)
  7. KDYŽ VÍTR LKÁ. (Adolf Brabec)
  8. Quies. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Blánické zvony. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PRAPORY NAD PRAHOU. (František Kvapil)