Obrazy.

Emanuel z Čenkova

Jsem v kleci pták a města vězeň chorý, jejž nemoc bledou stopou líbá v tváře... Tu často toužím v les a v modré hory, směs pestrou vida v krámku obrazáře. Den co den stavím krok tam podle zvyku, bych půvaby zřel jižních večerů, neb zdivočelou Švýcar romantiku a koupal zraky v snivém jezeru. Jak spadá s duše všední pavučina, když v illusí těch třepetavém roji, z nichž každá sladkým kouzlem srdce spíná, vždy zdá se mi, jak dýchám vůni z chvojí, jak slyším proudem hřmíti vodopád, jak piju zlatý paprsk letní záře a slyším bouř, ledovců cítím chlad – v uličce dusné v krámku obrazáře!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

167. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  2. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  3. báseň bez názvu (Antonín Sova)
  4. SVATEBNÍ CESTA. (Emanuel z Čenkova)
  5. Úvozem. (Bohumil Forman)
  6. Na Hostýně. (František Táborský)
  7. TICHO CHVÍLE. (Antonín Sova)
  8. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  9. U seminářské zahrady. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VEČER U ŘEKY. (Antonín Klášterský)