Alejemi.

Emanuel z Čenkova

Je na podzim; obzor se mlhou stmívá a den tak pochmurný a s mračen splývá déšť hustý v proudech drobných krůpějí, a kromě milenců ni duše živá teď nejde vlhkým pískem alejí. A pod deštníku klenbou přituleni jdou milenci svou vášní opojeni. V mé jizbě teskně hučí krbu žár, déšť bije v okna; do parku zřím v snění a nuda vtíná v duši mou svůj spár. Je venku chladno, vítr listí honí, roj kapek v písku tleská, zvoní; – Ieč milenci na cestě alejí jsou rádi, že, když jejich rty se skloní, polibky zmlknou v šumu krůpějí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

54. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V DEŠTIVÝCH DNECH (Antonín Klášterský)
  2. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  3. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  4. PODZIMNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  5. (PŘÍTELI VLAD.) ( H. Uden)
  6. Deštivý večer. (Alfons Breska)
  7. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  8. JINÁ PÍSEŇ. (Antonín Sova)
  9. PO BOUŘI. (Ferdinand Tomek)
  10. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)