Šotek z hor.

Emanuel z Čenkova

Za chladných večerů, vždy při klekání, rád vídám jít za stádem, vlhkou strání pasačky malé skotačivý zjev, tu lesní vílu leskle hnědých skrání, jíž splývá s retů horských písní zpěv. Vesnice tichá pro ni celým světem, vždyť neslyšela nikdy hluku měst víc nežli s lidmi mluví s ptákem, květem, dny žití tak plynou klidným letem a duše jako leknín čista jest. Vždy v onen čas, kdy v dáli za horami síť městských ulic vzplane svítilnami a tmavým večerem zní vír a řev, zní jako modlitba zde pod hvězdami v zákoutí horském prosté dívky zpěv...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

131. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 6.   Jdu první jarní den tiše světit k lesu, (Stanislav Kostka Neumann)
  2. UMÍRAJÍCÍ LESY. (Karel Babánek)
  3. Lesy hučí... (Antonín Sova)
  4. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  5. Motiv romantický. (Emanuel z Čenkova)
  6. ŘÍJEN (Arnošt Ráž)
  7. DO MÉ SAMOTY... (František Táborský)
  8. DATEL. (Antonín Klášterský)
  9. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  10. PÍSEŇ V ŘÍJNU (Antonín Sova)