Zvony.

Emanuel z Čenkova

Když páry mlžné lehnou v šeré kraje, ach, sladkou hudba, ve zvonech jež hraje, ten hlahol lásky, touhy mír, jak by se velké blaho na svět neslo, jak by se chvělo dobrých duchů heslo ve hříchů pelech, vášní vír. Dnů sklonem též v mém srdci zvony zvučí, leč bouřným jekotem to v nich jen hučí, žal zoufalý a citů svár, tak jak by plakaly nad ztrátou žití a na poplach zas počaly pak hřmíti v mé duše sprahlý suchopár.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

49. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ALLELUJA! (Xaver Dvořák)
  2. VĚČNÁ PÍSEŇ. (František Serafínský Procházka)
  3. V nádvoří Pražského hradu. (Emanuel z Čenkova)
  4. VII. (Josef Kubelka)
  5. NALADĚNÍ. (Antonín Klášterský)
  6. KDYŽ VÍTR LKÁ. (Adolf Brabec)
  7. VZKŘÍŠENÍ. (Xaver Dvořák)
  8. SRDCE TVÉ... (Antonín Klášterský)
  9. V dnech těžkých soumraků... (Bohuslav Květ)
  10. Hudba srdce. (Josef Václav Sládek)