Země.

Julius Zeyer

Já spočíval v trávě slunné hory, když poledne zlatě táhlo bory klid nesouc v lůně. V dáli zmíraly větrů spory tichým jak vzdechem, a z rudé kory vanula vůně. Pode mnou krajina sladce snila, k nebesům zírala, světlo pila nadšená žitím. Tu duše má duši pochopila dřímavé hmoty, jež se mnou nyla mrákotným bytím. Já hluboko v květy nořil čelo a blahem tak se mi srdce chvělo, jakoby v strety milené bytosti letět chtělo, a mocného cos mě k tomu mělo v zem tisknout rety. Šelestem travin a bzučením much země v tom tiše mi zašeptla v sluch výčitku jemně: „Teď miluješ mne, až hvězdný však ruch vzejde na nebi, zda ještě tvůj duch vzpomene temně, jak drahým jest můj kvetoucí luh? „Pak volati budeš z hloubi svých tuh k noci o křídla, by nesla tě z prachu v zářící kruh luznějších světů neb v měsíčných duh tajemná zřídla!“ Já pohled’ na lesy, na modrých hor čnějící čelo, na plující chor bělavých mraků – a uchvácen něhou, já na úkor nadzemských snů, zvolal v šumící bor se slzou v zraku: „Ó vzejde doba, kdy budu dlíti „na prahu hvězd, však vím, že pak zříti „bude mi sladko „v stranu, kde fantóm tvůj zeleně svítí, „a budu toužit a budu nýti – „po tobě, matko!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

557. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Červencová noc. (Adolf Heyduk)
  2. JSEM JAKO SOSNA NA HORÁCH. (František Eisler)
  3. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  4. DOJMY A NÁLADY (František Odvalil)
  5. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  6. Rychnovu nad Kněžnou do památníku. (Josef Kuchař)
  7. Naladění. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Duše. (Julius Alois Koráb)
  9. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  10. V. SIESTA. (Antonín Klášterský)