XIX. VĚZEŇ.

František Ladislav Čelakovský

Jakto na výtoku Donu tichého Do toho-li moře do Azovského Stojí v městě Azově vězení temné, U vězení tom leží dobrý bojovník, A jisté dobrý bojovník, kozák Donský, Druhdy slavný Ataman kruhu kozáckého.*) Není u mládce druha společníka, A jsou u něho zlé společnice, Liché družky – na těle smrtné rány; Není u mládce druha, pomocníka, A jest jediného nasměšníka, Tož nasměšníka měsíce jasného. On-to oknem okrouhlým, mřežovaným Do vězení pohlíží s veselou tváří, Jakby se smál z mládence nešťastného, Z jeho těžké nehody a žalosti. I rozjařil se bojovník, kozák Donský, Krev se v něm mládenecká hněvem rozlila, On k jasnému měsíci takto mluví: Neslavno nešťastnému posmívati se, Nečestno z ubitého radovati se; Já kdybych byl jak jindy na tichém Donu, Ach, na tichém-to Donu, na mém korábu, A ty se mi ukázal na nočním nebi, I na vlnách těch, na hravém toku; Střelami kalenými tebe, měsíci, Zahnalbych já za mraky, za oblaky; Dlouhým bych tebe kopím z mého korábu Přirazil na samé dno Donu tichého, Bolestí by tvé líce potemnělo, Pomračilo se, jak nyní moje. A však nebude tobě, hrdý měsíci! Z mojích to slzí radovati se, Z mé snad ty můžeš krve utěšiti se, Ranami záhubnými uplývající. – A on nešťastný mládec – kozák Donský, Druhdy slavný Ataman kruhu kozáckého, Rozerval, odtrhal všecky povazky, Odhalil-to, obnažil hluboké rány; Z ran krev horoucí odplývala, Odplynulo proudem i žití jeho, – Z bílého hrdla duše vyletěla. Pohasly hvězdy na nočním nebi, Měsíc do hustých ukryl se mraků, A mrakové se v déšť rozpustili, Pláčem svým syrou zemi porosili.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 3 místa; jsou označena takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ataman, kozák, síč, step, kozácký, ukrajina, dněpr, junák, turek, kyjev

7. báseň z celkových 275

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sulima. (Rudolf Pokorný)
  2. báseň bez názvu (Petr Křička)
  3. Změna. (Vincenc Furch)
  4. Dumky. (Bohuslav Čermák)
  5. VE SKALÁCH. (Eliška Krásnohorská)
  6. Zaporožci. (Vincenc Furch)
  7. ZE ZÁVĚSTÍ UKRAJINSKÝCH (Otokar Březina)
  8. LETEM PŘES HALIČ (Josef Svatopluk Machar)
  9. Starý kozák. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. II. ROZMLUVA NOČNÍ. (František Ladislav Čelakovský)