XIX. SŇATEK.

František Ladislav Čelakovský

Kvete jabloň v sadě, Pod ní keř růžiček; Přelíbezným hlasem Večerním tu časem Zpívává slavíček. Divná věc, bože můj! To stvoření ptačí Z hrdélka outlého Na tolik sladkého Jak zpěvu vystačí! Ale jest divnější Nad slavíčků hlásky, Kterak do outlého Srdce panenského Vstoupí tolik lásky. Ta když v otruchlelém Srdci se rozmůže, Brzo proměněným Tvářičkám červeným Do hrobu pomůže. Když ráno vstávala, Přišly jsou noviny, Že padl té noci Do těžké nemoci Miláček jediný. Smutná do kostela Nevěsta spěchala, A kudy chodila, K Bohu se modlila, Žalostně plakala. A když jsou pod večer Klekání zvonili, Všickni jsou lékaři, Jak mladí tak staří, Naději pustili. Zvoní hrana, zvoní, Panna již nechodí: Ale jako spadlý Kvíteček usvadlý Na lůžko se kloní. Zvoní trojí hrana, Již nepláče panna: Do stropu dívá se, Z hoře usmívá se, Chvátá cos rukama. Patří, jak milého Ve pěkném průvodu Šest mládenců neslo, Šest panen vedlé šlo, Kráčejí ke hrobu. Ona v bílém rouše Podále tam stojí; Pak blíže přikleká, A nic se neleká, Tři hrstky naň hodí. Když bylo v půlnoci, Slyší hlas nad sebou: „Stroj se, mé dítě, stroj, Srdéčko upokoj, Zasnoubím se s tebou.“ V nejpěknější šaty Hned se oblíkala; Věneček si panna Z rozmarýny sama Do vlasů vplítala. Větřík od západu Chlaďounký zavívá: Hosté známou cestou Berou se s nevěstou, Kde ženich přebývá. Tam kde bydlí spolu, Ten tichý domeček Má střechu zelenou, Komůrku zavřenou Na věčný zámeček.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

188. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HLE, SLUNKO VYŠLO. (Josef Václav Sládek)
  2. Ozvěna. (Anna Vlastimila Růžičková)
  3. Mince, jíž uletěl kanár. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  4. Jinochovo přání. (Boleslav Jablonský)
  5. KAREL HAVLÍČEK V MOSKVĚ (Antonín Klášterský)
  6. Byl jsem jak větévka bez květů (Jiřík Luděk Moravský)
  7. 267. Ponaučení. (Jan Petr Jordan)
  8. Květlo děvče. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  9. VIII.   Jak v linkách nota vysoká (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Vzdechnutí. (Adolf Heyduk)