V Lednu.

František Ladislav Čelakovský

V Lednu.
Půlnoční zanechav krystalové tvrze, Uzděné na holém, věčnětichém lebu Zemním, přes naše zas zpurně letěl kraje Chmourný kmet – šedivý Leden. Let zdálný jeho my jedva uzírali, Soptících severů hvižděla nad hlavou Již naší bujará spřež, diamantový Táhnouc vůz, na voze kmeta. On však mžitkoletých jen popoháněje Břitkým dlouhokopím mnul z obočí mraky JíníJíní, a sněhu sil chumle nevídané Medvědím kožichem třesa. Ostrý byl letu tok, hrůza byla sněhusněhu: Však ostrost severů, hrůzy ani sněhů V závějích nemaří nám Slovanů vděky, Neshasnou Slovanů hněvy. [5]