Trojí stesk.

František Ladislav Čelakovský

Co mi platny moudrosti nevyvážné sklady, Když ní zléčiť nemožná své a bližních vady? Krásný obraz mudrci před oči stavíte, Krajinami rajskými všecken naplníte, Tvory vytvařujete ozdobně a dvorně, Jak se láskou obtáčí, beze lsti a svorně. K čemuž medle podpis váš: „Takby mohli býti, Vůle jen se liknaví.“ Učtež pak je chtíti! Měř a sčítej předměty v každé prostrannosti, Hvězdám běhy vykazuj v nebes hlubokosti, Ba nad světy vynes se hledat božstva sídlo, Skoumej, zpytuj přírodu; – nenajdešli žídlo, Jakby mohlo člověctvu býti spomoženo, Šlechetnéli srdce tvé, bude zkormouceno, Když se vrátíš k života obecnému chodu, Naříkati uslyše všecko na nehodu. Co mi platna Uměny libozvučné přízeň? Její sladké usměvy hotoví jen trýzeň. Mysl písní laditi, loudiť od všednosti Hřešno, lépe udržeť ducha v střízlivosti. Líp se jistou držeti nohou prašné kůle, Nežli letem odvážným slítať světa půle. Vstaň, Lumíre! nepohne moc tvé písně divá Vyšehradem; tvrdšíť již. Vaše slova živá Rekopěvci, nejsou víc vzatá ze života, Protož nevyplývají skutkem do života. Pějte světu našemu Achyllovy hněvy, Zněte usty plnými Fingalovce zpěvy: Čím se duše rozpalem valným neroznítí, To v popeli umrkne, ohněm nezasvítí. Co mi platno ohebné srdce k milování? Jižto kochám s zámutkem, není k zavítání. Hledej, hledej, brachu můj! – Loutky vyfintěné Najdeš, světským šílením veskrz nakvašené, Osud-li ti kterou z nich luzně onevěstí, Vněšná radost uprchne, veta po tvém štěstí. Druži volíš, cenu tvou vnitřní jenžby ctila, Šumných plesů nehledíc, pro tebe jen žila, Libostně ti osudnou zchlácholila ránu: Mnoho štěstí, brachu můj! najdeš bílou vránu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

138. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. FR. PALACKÝ K UMCE ZPĚVŮ (Antonín Klášterský)
  2. 19. Sotvy že se smělší opováží (Jan Kollár)
  3. báseň bez názvu (Šebestián Hněvkovský)
  4. báseň bez názvu (Šebestián Hněvkovský)
  5. XXXVI. V mé říši slunce nezachází (Vítězslav Hálek)
  6. Oslepený slavík. (Šebestián Hněvkovský)
  7. Žaloba. (Šebestián Hněvkovský)
  8. 93. Dívko má! Tys nade všechny krásky, (František Zdobnický)
  9. Otčina. (Šebestián Hněvkovský)
  10. Pomláska. (Šebestián Hněvkovský)