MÉMU STARÉMU UČITELI VLAŠTINY.

Emanuel Čenkov

Když lekce dával’s mně, ty, starče v haveloku, jak alej třešňová mé srdce bylo v květu, pták touhy duhový, ach, pěl mi sladkou sloku, vůz zlatý Venušin dvé táhlo amoretů. Po bouři šedé neplodných a chladných roků, po nocích zoufalých, kdy dal jsem s bohem světu, zde, starče, zřím tě zas: gest ruky a žár v oku, jak Danta recituješ v poetickém vznětu. Zřím tebe v palácích, kde mistrů doba stará zas ženy kouzlí mně z dnů slunečného jara, těch Madon, Magdalen a Sibill luznou říš, a ohně tvého vzpomínám, kdy krev má líná se zjaří dechem Jihu, číší Grignolina – že zřím tě, slyším tě, v svém hrobě netušíš!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

47. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  2. S Danteovým „Novým životem“. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pierina Ricci. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Když hledím do těch květů... (Růžena Jesenská)
  5. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Chléb. (Adolf Heyduk)
  7. XI. Pohostinný klášter jednou přijal (Jaroslav Vrchlický)
  8. MOJE ZNĚLKA NA JEZEŘE GARDSKÉM. (Emanuel Čenkov)
  9. EPIGRAM MÁJOVÝ. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Můj sonet. (Jaroslav Vrchlický)