BUDITELŮM

Viktor Dyk

Jedinou zbraň v svém zápase jste měli: tápavé slovo, veršík neumělý a lásku svou a víru svou, že zasypatlze jámu věků dvou. Bylo vás hrstka. Rozum váží, soudí. Tesklivě zjistil Dobrovský: Jsou bloudi! Je ztracen zápas, jejž náš vede kmen. A vzdychl: Bůh by pomoci mohjen. Řeksvětoobčan: Jak jsou umínění! Zaspali vývoj, vidí to, co není. Lípučinil, kdo přimknul se a zřek’. Čím byl by světu ten náš nárůdek? Jak divno dumato vzkříšení našem! Slaboučký David rval se s Goliášem. Snem svým jen, Mrtví, čelili jste všem. A vaším snem lid stal se národem! A žasne ten, kdo odhaduje, měří. K vítězství vedl boj náš svéhlavý. Tam, kde se silně miluje a věří, tam nutně vždy se zázrak dostaví. Než na vítěze bázeň padla bledá. V něm zvláštní pocit byste nahmátli. Za snílka otce, za chudáka děda se povýšenec stydí zbohatlý. Odvaha, která vyzývala fatum, k pokoře skromné vnuka nenutí. Školáci učí lhostejným se datům. A přirozeno: Celkem s nechutí. Co bylo jedno, v atomy se dělí. Podivná, náhlá ve všem porucha. Tak tváří v tvář stojíme nepříteli. Stát bez vůle je tělo bez ducha. Jsou, kteří mluví s elegií v oku: My tušili jsme příchod potopy! Co, Koláre, ze Slávů za sto roků? Co, Koláre, je z celé Evropy? Nad neduživým slovanstvím se nachyl! Je nemoc jeho těžká určitě. A nechce věřit lehkonohý Achill, že došel k cíli želvím na štítě! Na foru rvačka. Muži v říze, vari! Co chtěl bys v psí rvačce o kosti? V nás slovanský je nihilismus starý. A není státotvornosti. Zda za poroby znali jsme tu bědu, v níž hmota všechno jiné zaplaší? Co chybí vnukům? Velká láska dědů a víra, která hory přenáší!“ A karatelé doby naší chabé nevlídně patří na znavený svět. Res plane desperata jak abbé. Nevzdechnou: Nisi deus adjuvet. A přece žije duch, duch, jenž vás, Mrtví, zplodil! A přece žije, přece ožije! Oddaně přijmi, potomku, svůj podíl a úkol, třeba také těžký je! Vím, nevyšel jsi do pohody vlídné. A jdeš-li stavětchrámy, oltáře: Jen hrstku mají věřících a řídne. Kdo počítáš sám, nehaň počtáře! Zlo nedostačí konstatovatpouze. A neslyší-li, nebuď zoufalý. Děď osud dědů po zděděné touze: Vždy pouze sili, nikdy nežali! Co na tom, jde-li dnešek zpit a třeště a je-li prospěch bůh mu nejvyšší? Vy, Mrtví, přec k nám promluvíte ještě. A slyší zem’, když lidé neslyší! Co na tom’, jestli zástup dnes vás míjí? Co na tom, jestli sen váš odmítnou? Ve chvíli velké, v krisi tragedií jarního vanu smysl zachytnou! Věř, miluj, pěj a neoddej se smutku! Chceš, Mrtví praví, osud jinaký? Volá-li propast zase propast vskutku, nechť zázrak vzbudí nové zázraky!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1007. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nad listy Žižkovými. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  3. Jednání třetí. (Jindřich Böhm)
  4. TATÍKU ŽIŽKOVI. (Eliška Krásnohorská)
  5. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  6. NA HRANICI. (Eliška Krásnohorská)
  7. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ (Otokar Fischer)
  8. 1791 – 1891 (Jaroslav Vrchlický)
  9. DVĚ BÁSNĚ POLITICKÉ. (Bohdan Kaminský)
  10. Do svaté země. (Jaroslav Martinec)