Nikdo!

Jan Červenka

Nikdo!
Měsíc svítí. Ale co se děje v duši bez naděje i když měsíc svítí, kdo ze šťastných cítí? Nikdo! [92] Hvězdy hoří. Avšak osud boří i když hvězdy hoří a kdo ptát se může, vadne-li i růže? Nikdo! Rosa padá. kdo však z lidí tuší, co se v kterou duši, když tak rosa padá, za myšlénky vkrádá? Nikdo! Vítr táhne. Ale kdo to vidí, zda si někdo z lidí, když kol vítr táhne, mrazem k srdci sáhne? Nikdo! Hvězdy hasnou. Modlitbu však hlasnou, když i hvězdy hasnou třást se noční tiší, kdo as, kdo ji slyší? Nikdo! 93 Půlnoc kvapí. Ale kdo si všímá, zda, když všecko dřímá a když půlnoc kvapí, zrak se v slzách stápí? Nikdo! Rosa chladne. Květ však také vadne i když rosa chladne, a kdo v zázrak věří, že jej k žití zčeří? Nikdo! Noc je tmavá. A květ opadává i když noc je tmavá, kdo však srdce vzkřísí, na nitce-li visí? Nikdo! Noc je děsná. Kdo však může říci, že to srdce tlící noc, ta černá, děsná, ve své hloubi vtěsná? Nikdo! 94