HARFA.

Jan Červenka

Harfa – měkká lidská duše, život na ni hrá. Jeho drsná ruka suše struny napíná, bije v ně a rve je hluše. Harfa naříká a kvílí, až ta ruka zlá v divoké a kruté chvíli struny spřetrhá. Nu, co s tebou teď? Slyšíš? Máj na dvéře ťuká! Žádná odpověď!... Naposled se pohne ruka a ta harfa sladkozvuká Padá mezi smeť.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ha, bula, hala, lomikar, dědek, čertí, chám, máma, sou, rebel

141. báseň z celkových 236

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Památce Baarově. (Antonín Klášterský)
  2. VELÍŠSKÉ MELODIE. (Irma Geisslová)
  3. Na Trhanově. (Herma Pilbauerová)
  4. ÚVODEM (Jiří Mahen)
  5. Hymna. (Simeon Karel Macháček)
  6. Arnold de Citaux. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Boží muka. (Antonín Klášterský)
  8. Živé krámy. (Jan Daniel Korvín)
  9. Horečně prsty po strunách mi jezdí – (Fanda Šimková-Uzlová)
  10. KŘIŽÁCI HU DOMAŽLIC. (Eliška Krásnohorská)