Vy jste psala!

Jan Červenka

Vy jste psala!
Moje paní, moje paní, je to možno? Vy jste psala! Vy jste se i do vzpomínek, paní mojemoje, zahloubala! 38 Je to možno? Vy si na mne časem taky vzpomínáte? Oh, má paní, jak jste dobrá! Vy mne tedy ještě znáte! A já pro Vás přece neměl, krom té smutné lásky svojí, nic, než srdce trpělivé. Což to za vzpomínku stojí? A já pro vás neměl ani slov, když jste nás opouštěla, jen to srdce krvácelo, jen ta duše, – ta se chvěla. A Vy přec mne ještě znáte, a Vy ještě píšete mi! Oh, jak drobné jsou ty řádky, drobné, ale sráží k zemi! 39 – „Zanechte vše budoucnosti!“ – O má dobrá, sladká paní, co je útěchy v těch slovech, útěchy a – slitování! Co mi ještě víc ty chvíle budoucnosti dáti mohou?! Oh má paní, srdce moje bude vždy u Vašich nohou! Šlápněte jen na ně směle, vřelejší najdete stíží. – Vaše nožka je tak malá, ta mu přece neublíží! 40