Za tichých nocí.

Jan Červenka

Za tichých nocí, kdy jen měsíc leje své bledé světlo v šerou jizbu moji, kdy vím, že vánek slov mých neodvěje, ni přítel, který k spánku již se strojí, že netuší, co v srdci mém se děje: Tu mluvím s Vámi, krásná moje paní, a vše, co srdce prozradit se bojí, Vám žaluji po hvězdách, jež se rojí tmou oblohy, jak sedmikrásky strání. A zdá se mi, že zřím ty tahy známé, že zřím v ty oči, plné slitování, že o své lásce spolu promlouváme. A zatím Vy, má sladká, dobrá paní, o mojí lásce nevíte snad ani... Tak bláhový sám sebe člověk klame!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

1093. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VENUŠE (Rudolf Medek)
  2. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  3. LOUČENÍ. (Josef Václav Sládek)
  4. STÍNY VEČERA (Jaroslav Vrchlický)
  5. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  6. HOVOR S LAMPOU (Antonín Klášterský)
  7. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  8. LIST. (Adolf Brabec)
  9. IMPROMPTU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Doba písní. (Rudolf Pokorný)