Churavím.

Jan Červenka

Churavím, ó, churavím, na duchu i těle, a jak listy v jeseň chladnou, tiše padají, až spadnou v prach mé touhy smělé. Nevrátí se nikdy víc to, co bylo kdysi! A ta duše, dřív tak činná, je teď jako pavučina, se stěny jež visí. Však ta smutná pohádka ukončí se v krátku! Jen to srdce ještě bije, – oh, má paní, nechte si je, nechte na památku.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

590. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Opouštím mládí. (Julius Alois Koráb)
  2. Zlomena křídla... (Rudolf Richard Hofmeister)
  3. Zapomenout. (Bohdan Kaminský)
  4. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni, (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Spi, oh jen spi! jeť lépe tam, (Irma Geisslová)
  7. Čím hrobu blíž... (Bohdan Kaminský)
  8. Půlnoční. (Augustin Eugen Mužík)
  9. LXIV   Srdce mi zarostlo kartouzky, (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Útěcha. (Julius Alois Koráb)