Churavím.

Jan Červenka

Churavím.
Churavím, ó, churavím, na duchu i těle, a jak listy v jeseň chladnou, tiše padají, až spadnou v prach mé touhy smělé. 92 Nevrátí se nikdy víc to, co bylo kdysi! A ta duše, dřív tak činná, je teď jako pavučina, se stěny jež visí. Však ta smutná pohádka ukončí se v krátku! Jen to srdce ještě bije, – oh, má paní, nechte si je, nechte na památku. 93