PO ŽLUTÉM PÍSKU NAPOSLED...

Karel Červinka

Po žlutém písku naposled kdož slyšeli jste plaché krůčky její v stoletém parku odcházet a za ní kdož jste zřeli v beznaději – Kdy vodotrysku šplounání v noc pohřížuje svoje měkké zvuky, – kdy ještě cítit na skráni to měkké teplo malé ženské ruky... Nám lépe jest, nám zbude v duši stesk blouznivý, ač ani Čas slz v našich očích neusuší. Ne, že jsme žhavou touhou práhli, ten sladký cit se vrátí zas... že mohli jsme – a nedosáhli!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

131. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  2. Alejemi. (Emanuel z Čenkova)
  3. PODZIMNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  4. Míť někde v očích světlo sympathie, (Jan Evangelista Nečas)
  5. MELANĚ (Božena Benešová)
  6. VEČER V KRKONOŠÍCH. (Antonín Klášterský)
  7. V podvečer mladosti marného rozeplání, (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. NAPOSLED V LESE. (Adolf Červinka)
  9. BŘÍZY. (František Eisler)
  10. TOBĚ, KTERÁ VÍŠ. (Antonín Klášterský)