SOUSED.
On ležel vedle mne a cigarety kouřil,
když lékař odešel, a v noci se mnou bděl,
žár lásky vášnivé mu v mocných prsou bouřil,
o nocích veselých mně často rozprávěl.
Pod lehkou pokrývkou tak ležel natažený
a hovor večerní zas pomalu se snul,
jak vždycky cynicky na milované ženy,
které jej zradily, si opět vzpomenul.
„Bah, čeho přejete si v této právě chvíli?“
já pravil pojednou a z hluboka si vzdych’,
neb vedle sténali a ztichounka plyn kvílí,
ó, hrůzo bezměrná těch nocí špitálních!...
A on se usmívá – – teď krásnou ženu míti! – -
jsem chtěl mu vyčísti v té chvíli ze zraku,
a on se usmívá, plyn jasným světlem svítí:...
Mně teď by stačila jen sklenka koňaku! – –
15