JATKY.
Jsou jatky za městem, jsou u řeky kdes v poli
a luka do dálky se táhnou za nimi,
na blízkém jeřábu pták časem zašveholí
a vítr zachvívá tam žity žlutými.
Krev ssedlou na trámech a na zdech možno zříti,
puch odtud vychází a krysy tady jsou...
A zeleň dokola... A na ni slunce svítí...
A odtud rozhlédnout se můžeš krajinou...
Krajinou do dálky, tam kde jsou dvorce bílé,
kde teď je senoseč a těžké vozy as
tam v pole vyjely, jak bývá v ranní chvíle,
a na kraj rozlévá se všade záře jas...
Pes velký, řeznický zaštěkal uvnitř náhle,
na stromě umlkl hned tichý ptačí zpěv....
Pád těla těžkého! Po zemi parny zpráhlé
valí se kouřící a dosud teplá krev – –
40