KLID PASEK.

Karel Červinka

KLID PASEK.
U lesů paseky se v doubraviny táhnou, kam včera zabloudil jsem na procházce mdlý, na slunci ospalém kol holá lada práhnou a v černých kalužích se stonky zrcadlí. Svit slunce plápolá a mouchy bzučí líně, jde hajný do lesů a z dýmky jeho dým se mihne ve vzduchu, jde, rukou zrak si stíně a kolem rozhlíží se okem zemdleným. Křik z dálky slyšeti a zas to zvolna ztichá a v dálce umírá a blízkých lesů stín lehá si na cestu a mech mdlou vůni dýchá, sem časem veverky zabloudí z doubravin. A klid ten v pasekách, klid, jenž spí v celé kráse pochmurné jesenějeseně, tak dojal duši tvou, že nyní vykřiknout, že musíš, tobě zdá se a chtěl bys vyznati zde lásku bláznivou!... 52