IDYLLA.

Karel Červinka

IDYLLA.
Košilky, povijan a všecko chystá, už se zarděním čeká onen den. (Pro lásku k muži zbude-li teď místa, na štěstí budoucí když myslí jen?) Již Mařka žvatlala: „Kdy přijdepřijde, mami, jak papá řek’, ta sestra maličká; pak budem’ celý den si hráti samy, já panny dám jí, že má setřička!“ – – Ach, přijde! Kolébku už Líza snesla, den překrásný se blíží stále víc, Již sedá mdlá do houpacího křesla a Mařka u ní běhá žvatlajíc. Dnes náhle řekla mamá netušící když omrzel jí hraček, loutek řad: „Já Karovi to zapomněla říci,“ a běží mu to ihned pošeptat – – 67