PIANISTA.

Karel Červinka

Vyzáblý, chorý a bledý na plesích domácích hrával, ve tváři nocí těch sledy v salonech zadumán stával. Ni dutosť ve slabém hlase, ni vrásky na bílém čele, ni stříbro ve rusém vlase, ni oči hasnoucí, ztmělé, ale ty prsty mne jaly podvečer v pokoji u mne, když někdy Chopina hrály, valčíky vážné a dumné. Akkordy vzduchem se chvěly – chvílemi zakašlal suše – a já jsem nevěděl, je-li v prstech či v klavíru duše. Taková, občas jež pláče, i když se zasměje, sténá, jež je jak na podzim ptáče, aneb jak bez lásky žena. Tak jako zajatá někým, která když ve tvář zří smrti, zpívá si hlasem svým měkkým, čekajíc, až ji smrť zdrtí...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

22. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO HOSTINĚ (Stanislav Kostka Neumann)
  2. TANEC BÍDY (František Serafínský Procházka)
  3. POHÁDKA PORCELÁNOVÉ FIGURKY (Antonín Klášterský)
  4. MLÁDÍ. (Adolf Červinka)
  5. KARNEVAL DUŠE. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Vzpomínky. (Stanislav Kostka Neumann)
  7. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. A JEŠTĚ TANEČEK. (Karel Červinka)
  9. EGOISTA. (Antonín Jaroslav Klose)
  10. MATKA. (Antonín Klášterský)