CO JEST ŽIVOT.
Co život jest, se, dítě, ptáš? –
Ó nezvíš, dokud nepoznáš!
To nemůž nikdo povědět,
co značí řada dlouhých let,
z nichž každý tobě slíbil ráj –
a bouří hnal tě v světa kraj.
Až přijde tobě, dítě, den,
kdy v hloubí duše unaven
v komůrce svojí za šera
tichého dočkáš se večera, –
až usedna si v dumání
nakloníš hlavu do dlaní,
a všechnu slasť a všechen žalžal,
jež lety v ňadru’s pochoval,
tu v krátké prosníš chvíli;
a probudíš se – v oku pláč,
a upomínkou znaven, bled,
poznáš, jak doba pílí;
a ty se ptej: „že nač a zač –“
a vyndej z těla srdce hned,
i pros, by vrátil časčas, co vzal, –
on s tebou letí kvapem v dál
v beznaděj, v nevrácení – –
pak, hochu, po dni takovém,
po také chvíli snění
zvíš, proč tě hostí černá zem,
a co je život na ní.
Vše zvíš – a necháš ptaní...
21