DÍVCE.
Ten krátký sen, jejž zveme žitím,
tak mnohou stezku kryje kvítím
a mnohou bolem,
že slasť i žel, jak rodné sestry
pro lidské srdce vínek pestrý
vinou spolem:
Za každou růži koukol kladou;
však mezi ně – pro mysl mladou
pomněnky květ;
ta modrá očka po vše věky
zachrání srdci dávné vděky,
ozáří svět! –
Ať vadnou květy ve tvém vínku –
zachovej si jen upomínku
mladých let,
ať slzou čistou, dechem vroucím:
Vždy mládí v lesku nehynoucím
ti vrátí zpět.
A když se zatmí kolem tebe, –
v tom kvítku blankytného nebe
věčný jas
pokyne tobě tiše vzhůru,
kde v andělském tam najdeš kůru
své mládí zas! –
63