POUT.

Viktor Dyk

Pout byla skeptická a frivolní s banálními odrhovačkami. Procházela mezi krámy v svátečních šatech mládež okolní. Šprýmovala a hovořila. Daleko bylo od rána. Srdce už byla rozdána. Jen z marcipánu srdce zbyla. Točil se poblíž kolotoč, vtíravá muzika z hospody zněla. Zašel jsem do kostela. Nevím proč. Prázdnotou zely lavice a zvuky z venčí vešly se mnou. Vnikala dveřmi v prostoru temnou píšťal a hlasů směsice. Směs chaotická z venčí zpívala života malý smutek, malou radost, požitku žádost. Jediná žena v chrámu zbývala. Až k chladné dlažbě nachýlena v modravých šatech bez gracie. Z těch žen, jež život nehladí, jen bije. Smutná žena. A oko prodlí u ženy nemladé, bez gracie, s časně prošedivělými vlasy. Za koho, za co se modlí, za koho, za co modlí se asi? Za toho, který odešel v dálku, manžel či syn? Ten bledý stín, by byla milostná, prosí válku? Za celý život v bídě-li, za dny v bouři? Za noci, kdy se oči nezamhouří, že, smutné, příliš viděly? Je cesta vratká, po které noha kráčela? A trpí nyní příliš matka, kde žena příliš trpěla? Měl by tu někdo být a nikdo tu není? Odchod je věcí každodenní, leč tíže je se navrátit! Já nevím, co v té ženě sténá, jejího smutku neznám jména. Vidím jen, že je zhroucená. Vidím jen, jak je k dlažbě nachýlena. Je-li tu léku, léku dej, nemilosrdný osude. Je-li tu úděs, utiš jej, je-li tu žal, ať nebude! Osude, vzal’s té ženě dost, vzal’s mládí, půvab, úsměvy. Jestliže chmurna budoucnost, ať se jí aspoň nezjeví! Ten žal, ta bolest beze slov chrám naplňuje setmělý. Ta žena je jak vetchý krov, jenž padne, vítr bude-li!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

283. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  2. VEČER PO POHŘBU JOSEFA MATĚJKY (Viktor Dyk)
  3. MLADÉ SESTRY (Božena Benešová)
  4. V DEN POHŘBU SVATOPLUKA ČECHA. (Emanuel Čenkov)
  5. báseň bez názvu (Antonín Sova)
  6. PODZIM. (Karel Babánek)
  7. ZLATÉ PRAZE! (Xaver Dvořák)
  8. CHVÍLE SENTIMENTÁLNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. NA CHRÁMU STUPNÍCH. (Antonín Klášterský)
  10. MUSÉE DE CLUNY. (Richard Weiner)