NÁŠ OSUD

František Šimeček

Hleď, jak ten stromek v jeseni tak smutně zírá kolem kol, když vichr roznes’ lupení a v nitru hlodá chladný bol. To osud můj, má předrahá, a povolání mého tíž, že mdloba síly přemahá – že každým dnem jsem hrobu blíž. Až první květy jarních dob probudí slunce v toužení, tu zaklepe též na můj hrob – však žádné, žádné vzbuzení. Ten život tvůj jsem upoutal, má drahá, k svému osudu –. Co potká tě as na světě, až já tu více nebudu? Zda přec kdy vlídný paprslek ti zlíbá líčko v zachvění, či vrásky vryje bída v ně s tou bledou stopou soužení? Pak přijdi, pojď zas ke mně jen, slož všecko na mou mohylu a hlavu polož k srdci mi; snad najdeš na něm posilu. A budem míti krásný sen – Nad námi jara zelení a zašumí to pažitem, že věčně jsme zas sloučeni.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

424. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXVI. Když mrazivý dech na podzim (Vincenc Furch)
  2. 22. Za jediné tvé slůvko, (Josef Kuchař)
  3. COŽ PLATNY... (Bohdan Kaminský)
  4. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  5. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  6. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  7. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  8. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  9. Psáno v horečce. (Bohdan Kaminský)
  10. JARO ROKU 1857. (Josef Václav Frič)