Zrcadla parku.

Alois Škampa

Je záhy z rána. Všecko bez pohnutí. se dívá ještě v němém ustrnutí, a jako ve snách v jasnící se kraj. – Teď úsměv slunce skanul do zahrady a v krásu vnořen první jeho vnady zrak vítá jej, jak dítě drahou báj! Dech jitřní vůně vnikl do aleje, a zlatá zář na písku cest se chvěje, kam jasná voda přes noc napadla! U každé stezky v lemu kalužiny květ sněhový se shlíží ostružiny a snivě zírá v její zrcadla. Svých žalů proudy noc kam naslzela – tam nyní všady vnada parku celá jich na hladinu padla do trávy! Z jich lemu skvoucím odleskem se zračí jas křemele i drobná pírka ptačí i nebes jasných úsvit modravý... Hle, obraz míru, plný ladné shody! V těch stružkách malých napršené vody i tvůj zjev utkvěl mezi tisíci! Z nich celý park se usmívá teď na tě: svit paprsků i keře v květném šatě i větve tmavé, s hůry visící! Jich voda jasná ve své čisté kráse ó, básníku! tvé duši podobá se, v níž odráží se vůně, třpyt i květ! Tvé duši snící, která ze své hloubi zas veršem ráda vše, co tam se snoubí, jak perly drahé vrací lidstvu zpět!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

246. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na pusztě. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PODZIMNÍ (Antonín Sova)
  3. CESTA V POLÍCH. (Antonín Klášterský)
  4. PRVNÍ JARO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  5. OTEVŘENÉ VEŘEJE POZNÁNÍ. (Antonín Sova)
  6. báseň bez názvu (Karel Leger)
  7. STÁLO NA KŘIŽOVATCE (Božena Benešová)
  8. KVĚTEN (Antonín Sova)
  9. VII. Byl noční mrazík – břitké uleknutí (František Leubner)
  10. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)