Pára nad obzorem.

Alois Škampa

Jak stříbroskvoucí, malý vloček peří s vysoka nebe slunce v mlhy šeři... Lesk jeho mdle se láme v jejich síti, a bez žáru a bez teploty svítí, tak jako lampa, lijíc zář svou jemně na bílá prsa dřímající země. – Jen místy nad sled zabloudilé zvěře ční ze sněhu ven černá pavuč keře a v snítkách jeho vzpjatých nad závějí se kapkou krve rudé šípky skvějí, neb rubínem svých plodů rdí se dříšťál. Vzduch studený a čistý jest jak křišťál – leč obzor, kudy bludné kavky plovou a kam svou rýhou pustá míří cesta, cel zahalen je v páru fialovou a nezradí v ní hlučnou vřavu města...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

315. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  2. V podzimních mlhách. (Rudolf Pokorný)
  3. ZIMNÍ SLUNCE. (Alois Škampa)
  4. ZIMNÍ VEČER. (Karel Václav Rais)
  5. pečárky (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  7. V chmurné noci. (Alois Škampa)
  8. SNĚŽIVÝ VEČER. (Emanuel Čenkov)
  9. LIV. Noc bílá tupého mrtva a hvězdných rozkvětů, (František Leubner)
  10. Vločky jdou (Stanislav Kostka Neumann)